Sáňkování povoleno! (téma týdne)

2. února 2014 v 14:02 | DAKO |  Toulavé myšlenky
TOULAVÉ MYŠLENKY...myšlenky...myšlenky.......
"Myšlenky jsou svobodné." M.T. Cicero.
Zima. Na to jak nemám zimu ráda je až s podivem jak ráda vzpomínám na zimní čas dětství, ač by se mohlo zdát, že zima ve velkoměstě neskýtala žádnou zábavu. Opak je pravdou. Tenkrát sněhová nadílka ve městě nebyla žádná zvláštnost a zamrzlé plochy jakby smet. Řeka Vltava, rybníčky i kluziště, které vytvořili tatínkové poléváním dvora či hřiště mezi bloky domů nejen pro radost dětí. A bruslilo se ve dne v noci. Doslova. Nemohli jsme si přece nechat ujít možnost být venku za tmy, byť se stmívalo už v odpoledních hodinách. Světlo z rozsvícených oken nebo lamp z ulice bylo dostačující. Stejně tak rádi i s trochou škodolibosti jsme pozorovali rodiče, kteří myslíce si, že spíme, neváhali vyzkoušet kvalitu ledové plochy.

Pro mě je však zima spojena se sáňkováním. V ulicích uprostřed velkoměsta? Ano. Už s prvními sněhovými vločkami jsme každým dnem cestou ze školy kontrolovali dopravní značky v ulici a s přibývajícím sněhem stále netrpělivěji. A najednou tam byla. SÁŃKOVÁNÍ POVOLENO. Spolu se zákazem vjezdu a parkování aut v obou směrech. Zvláštní režim užívání sněhu na komunikaci nahrazující svahy za městem.

Téměř okamžitě se sešla spousta lidiček, co bydlela v ulici a všichni bez ohledu na věk měli na konci dne zmrzlé ruce i nohy a tepláky obalené sněhem. Pamatujete? Žádné termo-kombinézy, jen tlusté tmavomodré tepláky. Nic nás neodradilo. Radostné výskání znělo do pozdního večera. Sněhové vločky se třpytily ve světle osvětlení a vytvořily opravdu romantickou atmosféru. A překročení rodičovského přikázání "do večera doma!!!" bylo v ten první den všeobecně tolerováno. Byly to krásné časy, které skončily s přibývajícími auty v ulicích.

Nezapomenutelným zážitkem bylo prodloužení pololetních prázdnin na uhelné, jestli se nepletu, v roce 1962. První zvěsti o pokračujících prázdninách nebral nikdo vážně, ovšem když jsme vyhlášení slyšeli z městského rozhlasu, jásot nebral konce. A tahle sláva se konala dokonce třikrát za sebou. Nic nevadilo, že jsme vlastně nemohli nikam odjet, neboť hlášení končilo slovy "situace bude během týdne upřesňována". Užívali jsme si nečekaného volna a zimních radovánek plnými doušky. Byly to kouzelné zimy.
Kdy já vlastně začala nemít zimu ráda? Důvodů je dosti, ale to už by bylo jiné vyprávění.
Slovo je oděvem myšlenky". Démokritos z Abdér.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daenerys Daenerys | Web | 2. února 2014 v 14:28 | Reagovat

krásně napsané, já se docela divím tomu sáňkování ve městě, já žiju na maloměstě takže tady se chodilo jen na kopce a o tomhle jsem ještě nikdy neslyšela :-D :-D
No ale milovala jsem sáňkování jako malá a pamatuju si na to jak jsem nikdy nepřišla domu v domluvený čas a jak jsem byla promáčená na kost a pamatuju i na bruslení na zamrzlé ploše, kterou pro nás vytvářeli tatínkové na fotbalovém hřišti.. jo to byli časy, škoda že je to pryč

2 DAKO DAKO | Web | 2. února 2014 v 19:37 | Reagovat

[1]: Děkuji a souhlasím. Byly to krásné časy a vzpomínky na mládí jsou neméně krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama