O pohádkách.

12. dubna 2011 v 16:22 | DAKO |  Vzpomínání...
Vzpomínání... také se vám stalo, že vás čas (neúprosně běžící vpřed) zaskočil a najednou jste zjistili, že cosi nečekaně končí?!
Vzpomínání...přidejte se k nám, knihovnicím, a "projděte" se s námi mozaikou vzpomínek, perliček, střípků událostí, neuveřejněých (založených) příspěvků, ale i trapasů, které nás během 15 let potkaly.

Jan Skácel:
Pohádka je, co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak motouzek a zbytek
pout, jež lze a nelze rozetnout. A třeba i čas jinak káže ten, kdo je moudrý, nerozváže
provázek, jenž nás s dětstvím spíná a stará pouta neroztíná. (motto)


O pohádkách.
Pohádky milují nejen děti, ale i dospělí. Ať jsou to pohádky filmové, televizní, divadelní v neposlední řadě knižní, které nechávají naplno pracovat naši fantazii. Neméně ráda vzpomínám na nedělní rozhlasové pohádky, na které jsme se těšily vždy celý týden. Pro mladší čtenáře, kteří navštíví Čítárničku malé vysvětlení. Ano bylo to v době, kdy televize ještě nebyla a po zahájení vysílání se zdaleka nestala součástí každé domácnosti. Ovšem nejraději vzpomínám na pohádky vyprávěné na dobrou noc, kterých měly rodiče nepřebernou zásobu. Láska k pohádkám mě provází celý život a tak máte-li chuť, začtěte se do pohádky o jedné knihovně,
"Kterak se rekonstrukce dočkala v dubnu a květnu v roce 2005".
Že není kulaté výročí? Nevadí, pohádek není nikdy dost.

Bylo - nebylo...
Za devatero horami, devatero lesy a devatero řekami se krčila malá vesnička. V té vesničce stála maličká knihovnička a byly tam i knihovnice (o trošku větší). A ty knihovnice, přestože knihovničku milovaly a něžně jí říkaly "Náš Kutlošek", měly veliký sen. Sen o větší knihovně, sen o novém dětském oddělení. Snily a přitom knihovničku přerovnávaly, vymýšlely, kam nové knihy přidají, až jednou zjistily, že prostě už žádné místo nemají. Smutně se rozhlížely po knihovničce a skoro současně si pomyslely, "kdyby tu tak byl kouzelný dědeček z pohádky, určitě by nám pomohl".
Ale zapomněly (co malé děti dávno vědí), že v knihovně stačí jen na cokoliv pomyslet a knižní skřítkové všechno zařídí a splní. Knihovnice dál chodily se svěšenými hlavami, až najednou dostaly oznámení - knihovna se rozšíří. I zaradovaly se knihovnice a hned se domluvily, že všechno pěkně zdokumentují (krok za krokem nafotí). A opravdu se dařilo. Pracovníci, kteří rekonstrukci prováděli, knihovnici ochotně pomáhali (přidržovali štafle, když byl potřeba záběr z výšky), nezlobili se (snad), že překáží při práci. Knihovnice se občasnými dotazy vzájemně ujišťovaly, "fotíš" - "fotím" a knihovnice (fotila ráda) vždy hrdě, i trochu dotčeně odpovídala - samozřejmě, že ano! A tak knihovnice střídavě fotila a překážela, překážela a fotila, až přišel čas, vyměnit film.
Pomalu přetočily film, a potom opatrně, velmi opatrně otvíraly fotoaparát a potom, (jak si skřítkové dlouhá léta vyprávěli), jen stály a stály. Stály "Jako solný sloup", "Jako Lotova žena", "Jako tvrdé Y" a stály by tam snad dodnes, kdyby se skřítek Knihovníček nesmiloval a nezavolal "všechno jste si zapisovaly", nic! Nadechl se a znova zavolal tím nejsilnějším hlasem, kterého byl schopen "všechno jste si zapisovaly"!
"Všechno jsme zapisovaly", vykřikly a vrhly se společně k počítači, ale zarazily se. V těch dávných dobách byl počítač v knihovničkách veliká vzácnost a knihovnice se jen velmi, velmi nesměle učily s ním zacházet. Co když jsme si všechno smazaly? Nesmazaly! Všechny zprávy a zprávičky o průběhu oprav byly očíslované, podle data seřazené a pěkně v souboru uložené.
A knihovnice (ač v letech) se zamilovaly! Od těch dob mají počítače v té knihovničce (o něco větší) svá jména (je jich víc), knihovnice si s nimi "povídají a za jejich dobrou práci jim vždycky poděkují"!
A když se narodí v knihovně další Knižní skřítek, tak mu všichni vypráví pohádku o knihovnici, kterak fotila a fotila a film nezaložila.
Končí pohádky šťastně? Ano či ne?!


Nedostatek příběhů
způsobuje pomalou
a nenápadnou
ztrátu srdce! (motto)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 otavinka otavinka | Web | 14. dubna 2011 v 23:39 | Reagovat

Dobrý večer paní knihovnice, děkuji za nádherný článek, kterým jsem si připomenula Janíka Skácela. Mám moc ráda nejen jeho poezii, ale i fejetony. Když jsem studovala knihovnictví v Brně, tak jsem se s ním několikrát sešla. Nádherný zážitek. :-)

2 DAKO DAKO | 15. dubna 2011 v 11:53 | Reagovat

Srdečně zdravím Otavínko a děkuji za komentík. Byla to určitě krásná setkání, je hezké, že jsi měla tu možnost se s panem Skácelem potkat.

3 Jana Jana | Web | 19. dubna 2011 v 19:55 | Reagovat

Milá DAKO, to jsem si krásně početla takovou moderní pohádku. Přijdu na další počteníčko zase ráda. Jen bych potřebovala, aby den měl alespoň 50 hodin, abych všechno co chci mohla stihnout. A na dobré počteníčko si vždycky ráda čas udělám.  Jana

4 DAKO DAKO | 20. dubna 2011 v 12:09 | Reagovat

[3]:Milá Jano, děkuji za pochvalu i návštěvu a těší mne, že se Ti mé psaní líbí. Přeji hezké jarní dny. D.K.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama